Buddha – život, učení

Buddhův život je nádherný příběh. Udál se někdy okolo 6. – 5. století před naším letopočtem. Místo narození, Lumbini, je na území dnešního Nepálu. Buddha se narodil do rodu Šákjú, do rodiny rádži – krále či správce jednoho ze států. Dostal jméno Siddhártha Gautama. Po narození mu dva mudrci předpověděli že se stane buď úspěšným panovníkem a nebo velkým duchovním učitelem, a že přinese nesmírné dobro všem bytostem. Byl dítě neobyčejné, hloubavé a hluboce soucitné ke všem tvorům. Našli ho často, jak tiše medituje. Otec si přál, aby jeho milovaný syn prožil celý život v přepychu a radosti a aby nepoznal, že na světě je také mnoho strasti, bolesti a smrti. Malý budoucí Buddha měl tedy zakázáno z domu a jeho zahrad vycházet. Pořádaly se hostiny, plesy, Buddha se učil o zákonech a vládě a oženil se. Nebyl ale šťastný. Nemohl najít odpovědi na své otázky. Jezdil na vyjížďky, ale i na nich bylo, podle legendy, hlídáno, aby potkávali pouze krásné věci a šťastné lidi. Později se však stalo něco, co Buddhu, už tehdy hloubajícího nad pomíjivostí, velmi hluboce zapůsobilo. Potkali nemocného člověka a starého zesláblého člověka. Potom pohřební průvod s mrtvolou. Nakonec míruplného putujícího asketu, šramanu. Jen takový mohl mít odpovědi na všechny otázky! Buddha vyměnil třpytivé šaty za prosté šaty asketů a odešel. Potkal mnoho podobných lesních mužů, hledajících mír a poznání, ale nenašel je u nich. Věnoval se nesmírně přísné askezi (tehdy to byla častá praktika), byl tak hubený a vyčerpaný, že málem zemřel, ale nic to nepřineslo. Přestal s ní, zvolil si střední cestu – střed mezi nejpřísnější askezí, jenž ohrozila život, a poživačností – ani to, ani ono, mír. Jedna pastýřka, Sudžátá, mu podala misku kaše, zachránila ho. Buddha si sedl pod strom k hluboké meditaci a rozhodl se nevstát dříve, než dojde konečného, nejhlubšího a trvalého osvícení. Démoni ho pokoušeli, ale zalekli se jeho odhodlání a rozutekli se. Když vyšla na nebi jitřenka, Buddha nejhlubšího osvícení a poznání dosáhl. Meditoval dál a váhal, zda o něm má lidem říci a co z něj se má pokusit sdělit. A zda vysoké nauky bude někdo ochotný poslouchat. Nebeské bytosti ho za to prosily a přesvědčily. První člověk, který se Buddhy ptal na nauku řekl užasle: „Tvé rysy září jasným klidem. Kdo byl Tvůj mistr, jehož nauku následuješ?“ Když mu ale Buddha popravdě řekl, že k tomuto poznání došel sám, nechtěl mu uvěřit a odešel. Buddha se vydal do gazelího lesa vyhledat své dřívější lesní společníky v askezi. Zlobili se na něj, že půst porušil a chtěli být posměšní. Ale když na něho pohlédli, nepochybovali už o ničem. Něco v Buddhovi na ně nesmírně hluboce a trvale zapůsobilo, nebyli schopni to popsat. Cítili z něj nejhlubší mír, vznešenost, viděli světlo. Cítili, že on zná konečnou pravdu. A tak naslouchali nauku a cestu, kterou jim Buddha poví, která slovy sdělit půjde. Pověděl jim nauku o čtyřech vznešených pravdách: 1) nikdo se nevyhne strasti, 2) strast má příčinu, 3) strast je možno ukončit, 4) k ukončení strasti vede ušlechtilá osminásobná stezka (správný náhled, rozhodování, mluva, jednání, živobytí, úsilí, všímavost a samádhi – meditační soustředění). Nabádají k laskavosti, dobročinnosti, moudrosti a k hluboké meditaci, která je prahem nirvány. Správný náhled znamená chápat nauku o strasti a uvědomovat si pomíjivost všech jevů. Správné rozhodování znamená přemýšlet, mluvit a jednat bez žádostivosti, nenávisti a krutosti. Správná řeč je pravdomluvná, tolerantní, zdvořilá, ohleduplná, laskavá a povzbuzuje druhé k prospěšným činům. Takové má být i srdce, ze kterého vychází. Není v ní žádná hrubost, pomluva, pomsta, lež. Správné jednání znamená zdržovat se ubližování druhým bytostem, braní toho, co nebylo dáváno, a je mravné. Správné živobytí znamená vykonávat taková povolání, která neubližují lidem ani zvířatům. Nebýt například řezníkem nebo překupníkem zbraní a drog. Pravé úsilí znamená vyhnout se neprospěšným stavům mysli, nebo je překonat, pokud už vznikly, a vyvolat a udržet prospěšné stavy mysli plné dobra. Správná všímavost jsou analýzy těla, bdělost nad funkcemi těla (dýchání, chůze atd.) a bdělost nad cítěním a všemi obsahy mysli. Správné soustředění učí meditaci, která je nezbytná pro vhled do pravé skutečnosti. Je prahem nirvány. O osmidílné stezce Buddha řekl asketům nejdříve.
K Buddhovi se potom ze stejného důvodu přidávali další a další žáci – asketové i laici. Vznikla sangha, první mnišská obec na světě =) Buddha potom pronesl ještě dvě hlavní kázání. A on i mniši putovali Indií, odpovídali na otázky lidem, přebývali v lesích a oborách králů, králové se vyptávali na důležité rady. Buddha radil králům, aby pečovali o všechny lidi ve svém království, o jejich blaho a prosperitu, tolerantní soužití, a aby ochraňovali stejně laskavě i zvířata a lesy. 
Buddhova manželka Jašódhara a syn – Ráhula, které při svém odchodu zanechal na nejlepším a nejbezpečnějším místě – v paláci, se také chtěli přihlásit do společenství mnichů (pro ženy vznikla obec mnišek).
Buddha zemřel tiše, v lese pod stromem, obklopený žáky. V osmdesáti letech. Odešel do parinirvány.
Po jeho smrti se konalo z vůle žáků několik koncilů, kde sepsali pro blaho dalších generací vše co si pamatovali, co kdy Buddha řekl, vše to, co se ústně dochovalo. O cestě k nirváně, o celé filozofii, o praxi a meditaci, o soucitu a dobročinnosti, o pravidlech života pro mnichy a jemnějších pro laiky, filozofické rozpravy hlavních žáků, atd. Vznikl buddhistický kánon – Tripitaka. Později k němu vzniklo také mnoho cenných komentářů. A vzniklo vícero modifikací buddhismu, např. mahájánový (jehož odnoží je i zen a tibetský buddhismus).
„U věcí, vyvstávajících z příčiny, určil Buddha onu příčinu a rovněž jejich ustání. Tomu učí Veliký asketa.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.