Paul Brunton – Tajnosti indické

.
Autor: Paul Brunton
Název knihy: Tajnosti indické (v anglickém originálu A search in secret India)
Nakladatelství: Iris RR, 1995 (v Anglii 1934)
Počet stran: 344
 .
Kniha Tajnosti indické byla první knihou anglického spisovatele, mystika a filozofa Paula Bruntona. Je vyprávěním o jeho pátrání v Indii, o pátrání po svatých mužích a mudrcích, kteří by ho vedli na jeho cestě. Nejhlubší dojem na něj učinil Šrí Šankara Áčarja a Šrí Ramana Mahariši. Kapitoly o setkání s Ramanou Maharišim (Hora svatého ohně, Poustevna v džungli a Zápisky o zapomenutých pravdách) miluji nejvíce, jsou tak krásné, hluboké a dojemné. Četla jsem je pořád dokola 🙂 Dále se P.B. setkal s dalšími skvělými osobnostmi, s hathajóginem Bramasuganandahem, s moudrým mlčícím mudrcem, s žákem Rámakrišny Mahasayem, s jóginem-astrologem,…  Jinak také s několika lidmi, kteří ho neoslovili. Tam bylo hodně kritiky.
 .
Paul Brunton byl průkopníkem, uvedl do západního světa výrazy jóga a meditace a vysvětlil jejich filozofii. Za svého života vydal 13 knih a pak vycházely ještě jeho sesbírané Zápisky, mnoho dílů. Byl to jemný, tichý, moudrý a laskavý člověk, který ovlivnil životy velkého množství lidí.
 .
 .
Citace z knihy:
 .
„Co si myslíte o jóginech?“
„Příteli, ti vědí, ti vědí!“
 .
Bramasuganandaha o svém mistru:
 .
„Můj učitel žije v otevřených horách Himálaje, obklopen sněhem a ledem, a jeho jediným oděvem je roucho skořicové barvy. Může sedět několik hodin bez přerušení na místě, kde je taková zima, že voda ihned zamrzá. Přesto však necítí žádnou nepohodu. Taková je síla naší jógy.“
 .
Šrí Šankara Bruntonovi řekl:
 .
„Slibte mi, že neopustíte jižní Indii, dokud se nesetkáte s Maharišim.“
.
O setkání s Ramana Maharišim:
 .
„… Tato víra byla obnovena jediným způsobem, jakým ji může obnovit skeptik; nikoli argumentem, ale svědectvím nezvratné osobní zkušenosti. A byl to mudrc, který žil v džungli, a ještě předtím šest let v horské jeskyni; skromný poustevník, který způsobil tuto životně důležitou změnu v mém myšlení.“
 .
„V tomto muži je něco, co přitahuje mou pozornost, stejně jako magnet přitahuje ocelové piliny. Nemohu ho spustit z očí. Můj počáteční úžas, zmatek způsobený tím, že tu stojím úplně nepovšimnut, pomalu mizí a stále silněji se mě zmocňuje toto podivné okouzlení. Ale teprve ve druhé hodině této neobvyklé události zaznamenávám tichou změnu, které nemohu klást žádný odpor a která se odehrává v mé mysli. Otázky, které jsem si ve vlaku připravil s takovou pečlivou přesností, jedna po druhé odpadají. Neboť v téhle chvíli mám dojem, že nezáleží na tom, jestli je položím nebo ne a zdá se, že nezáleží ani na tom, zda vyřeším problémy, které mě až dosud trápily. Vím jen, že v mé blízkosti teče plynulá řeka klidu, že vznešený mír proniká mou bytostí a můj mozek mučený myšlenkami nachází jistý odpočinek. Oddávám se stále více prohlubujícímu se pocitu klidu; – takto uplynuly dvě hodiny. Míjení času už mne nedráždí, protože cítím, že okovy problémů, vytvořených mou myslí, jsou zlomeny a odhozeny.“
 .
„Uvědomuji si tajuplnou změnu, která se rychle odehrává v mém srdci a v mé duši. Co mne dříve lákalo, mne začíná opouštět. Naléhavé touhy, které hnaly mé nohy sem a tam, mizí s neuvěřitelnou rychlostí. Nechuť, spory, chlad a sobeckost, které dříve předznamenávaly mé chování vůči mnoha mým současníkům, se hroutí do propasti nicoty. Padá na mne nevýslovný mír a já nyní vím, že není již nic, co budu od života žádat.“
 .
„Malá společnost ztichla. Minuty plynou pomalu, ale ticho se neustále prohlubuje, Nejsem zbožný, ale nemohu odolat pocitu vzrůstající posvátné úcty, která se mne začíná zmocňovat… Síní začíná pronikat jemná, nehmatatelná a neidentifikovatelná síla, která mě hluboce zasahuje. Cítím bez jakékoli pochybnosti a bez zaváhání, že zdrojem této tajuplné síly není nikdo jiný než sám Mahariši… Uvědomuji si, že spojuje mou mysl s jeho, že podněcuje mé srdce, aby vstoupilo do onoho stavu hvězdného ticha, které on, jak se zdá, zažívá neustále. V tomto jedinečném míru nalézám pocit povznesení a lehkosti. Jako by se čas zastavil. Moje srdce je osvobozeno od svých břemen a starostí. Cítím, že mě již nikdy nezasáhne trpkost hněvu a melancholie neukojených tužeb. Tajemným způsobem si uvědomuji, že hluboký instinkt, který je vrozen lidské rase, který nabádá člověka, aby vzhlédl výše, který ho povzbuzuje, aby neztrácel naději a doufal dál, a který ho podporuje, když život potemní, je pravý instinkt, neboť podstata bytí je dobrá.“
 .
V knize je mnoho báječných rad. Mahariši odpověděl např.:
 .
„Není nutné vzdávat se života v činnosti. Budete-li meditovat denně jednu či dvě hodiny, můžete pak pokračovat ve svých povinnostech. Budete-li meditovat správným způsobem, potom proud mysli, takto navozený, bude dále plynout i uprostřed vaší práce. Jako by to byly dvě cesty vyjadřující jednu a tutéž myšlenku; stejný směr, který nastoupíte v meditaci, bude vyjádřen ve vašich činech… Mezi prací a moudrostí neexistuje žádný rozpor.“
 .
Moc se mi líbí také všechno o zvířatech a přírodě 🙂 To jak Brunton popisoval nádherný míruplný indický západ slunce a hvězdnou oblohu v Indii. A to, jak řekl, jak jsou bílí indičtí býčci okouzlující tvorové. A to, že jsem se dozvěděla, že v Ramanášramu měli všude světlušky 🙂 Tolik mě to dojalo. Miluji světlušky.
 .
„Když opouštím halu, beru si zasklenou železnou lucernu a vydávám se na osamělou cestu do chaty. Množství světlušek poletuje mezi květinami, rostlinami a stromy v zahradě ášramu…“
 .
A o obřadu na posvátné hoře Arunáčale, o kterém vyprávěl Ind:
 .
„Ach! Jednou za rok slaví kněží v chrámu nejvýznamnější několikadenní svátky. V tu dobu vyšlehne na vrcholu hory velký oheň, do kterého se přikládá velké množství másla a kafru. Hoří po mnoho dní a je viditelný široko daleko. Každý, kdo ho spatří, před ním ihned padá tváří k zemi. Oheň symbolizuje skutečnost, že tato hora je posvátným územím pod ochranou vznešeného božstva.“
 ..
V Ramanášramu se P.B. seznámil také s jóginem Ramiahem, stali se nejlepšími přáteli.
– P. B. o Ramiahovi řekl:
 .
„Osobnost tohoto muže na mě dělá hluboký dojem. Vypadá jako Buddhova socha. Do jeho tváře je hluboce vepsán mimořádný klid.“
 .
Když P.B. jednou otevřel dveře chatky a na podlaze kousek od svých nohou uviděl hada, zděsil se a nevěděl, co udělat. Ztuhly mu nohy, takže by mu nešlo odejít a hůl také neměl. Zachránil je oba Ramiah:
 .
„Jeho ušlechtilý obličej s obvyklým výrazem důstojné rozvahy mě poněkud uklidňuje. Blíží se k chatě, jediným pohledem postřehne situaci a chladnokrevně vstupuje dovnitř. Varuji ho výkřikem, ale on si toho nevšímá. Znovu jsem šokován, protože – beze zbraně – vztahuje k hadovi ruce! Rozeklaný jazyk se v otevřené hadí tlamě rychle kmitá, ale přesto se had nepokouší zaútočit. Současně přibíhají k chatě dva muži, kteří se koupali v jezírku a byli přivoláni mým výkřikem. Ale to už podivný návštěvník stojí těsně u hada, a ten před ním sklání hlavu; a on pak laskavě hladí ocas hada!“ … „Potom se hladké tělo hada začne rychle klouzavě vlnit, že se zdá, že se had rychle vzpamatoval, a před čtyřmi páry očí se rychle plazí ven z chaty do bezpečného úkrytu v podrostu džungle“.
 .
 Byla to mladá kobra.
 .
„Vyjadřuji svůj údiv nad neohrožeností, s jakou můj první návštěvník zacházel s hadem. ‚Ach, to je jógin Ramiah,’odpovídá obchodník, když žádám o vysvětlení. ‚Je to jeden z nejpokročilejších žáků Maharišiho. Pozoruhodný člověk!‘ „
 .
Ramiah o tom řekl, že na všechny bytosti myslí s láskou v srdci a necítí k žádné nepřátelství a proto také jemu nehrozí od žádné nepřátelství.
 .
Meditace s Ramiahem:
 .
„Jeho obličej se v této chvíli zdá být zkrášlen hlubším mírem než obvykle, a jeho nehybné oči jsou upřeny buď do prázdna nebo na vzdálené hory – nevím kam. Netrvá dlouho a začínám intenzivně vnímat ticho našeho osamělého okolí a intenzivní klid mého společníka. Poznenáhlu, s nepostřehnutelnou, ale vytrvalou lehkostí, prolíná mou duši mír. Pocit jasného vítězství nad osobní úzkostí, kterého jsem nebyl předtím schopen dosáhnout, se nyní dostavuje mnohem snadněji. Jógin mi svým tajuplným způsobem pomáhá; o tom není pochyb. Z jeho chřípí sotva vychází dech, tak je ponořen do nejhlubší kontemplace. Jaké je tajemství jeho posvátného stavu? Jaký je zdroj jeho blahodárného vyzařování, které z něho proudí?“
 .
 .
„Poznávám, co jsem již nějakou dobu tušil a co Mahariši důvěrně potvrzoval, že mysl má původ v transcendentálním zdroji… Zůstávám dokonale klidný a jsem si plně vědom, kdo jsem a co se děje. Avšak můj smysl vnímání byl stažen z omezujících hranic omezené osobnosti; změnil se v něco vznešeného, všeobjímajícího… S tím se dostavuje úžasný nový pocit absolutní svobody…“
 .
—–
 .
Kniha Tajnosti indické jde dnes hůře sehnat, jen výjimečně v antikvariátech, protože u nás, kromě staršího vydání Weinfurterova, vyšla myslím jen jedinkrát – v roce 1995 – a to jen v 3000 výtiscích. Takže je to takový poklad 🙂 A jinak by měla být určitě k půjčení v knihovnách 🙂

1 komentář u „Paul Brunton – Tajnosti indické“

  1. Ten nápis knihy zní krásně. Naprosto poutavě. 🙂 Kdo by nechtěl znát Tajnosti indickě?! Upřímně: Já jsem si tvůj článek vůbec nečetl! A nemám k tomu nejmenší důvod. Přečetl mi ho Google překladač. 😀 😀 😀 Dlouho jsem neslyšel hlas Jolany Smyčkové, tak jsem si řekl proč to nezkombinovat. 🙂
    Jde vidět že máš přehled, když víš obě různá data vydání a víš i které k čemu patří. Já jsem, tak rád že sis našla literaturu, která je pro tebe tak dobrá, že sis to četla dokola. 🙂
    Já uctívám Phinease a Ferba, a Ferb je taky poměrně mrčenlivý. V každé epizodě řekne něco jen jednou a vždy je to naprosto rozvážné nebo to v té epizodě to nejlepší + měl jednu celou písničku.
    Při poslechu tohoto článku (jinak článek Luci a hlas Jolany Smyčkové je pro mně báječná kombinace 🙂 ), svém si vybavil jednu oblíbenou epizodu z kanálu Discovery Channel. Jeden uznávaný dobrodruh se pro jednou rozhodl neobjevovat neobjevené končiny a navštívit posvátný chrám v Indii, který byl pro něj osobně významný. 🙂 Popisoval cestu a zvyky v Indii mezi lidmi o kterých píšeš a až se dostal do chrámu, tak ho tam provázel hlavní (myslím že to tehdy byl) mudrc, co mu to tam ukázal. Viděl jsem to asi před 5-ti lety. Tehdy jsem se na to nedíval, protože bych tě znal ale nebylo nic lepšího v bedně. 😀 Dobře. Dobře. Něco lepšího tam bylo ale já to všechno už viděl. 😀 😀 Dnes to asi bude někde zapadnuté v archivu Discovery. 🙂 Já rád sleduju epizody, co jsou vzácné v tom že už se nebudou nejspíše vysílat, hlavně když jsou z kabelovky. 🙂
    Všechno ze článku jsem si nechal od Jolany přečíst. 🙂 Vzpoměl jsem si jak jsme se všichni snažili meditovat ve výtvarné výchově, aby jsme pak mohl kreslit mandaly. 🙂 Paní učitelku jsme všichni v hodině moc potěšili. 🙂 Upřímě: Mám jí rád ale ona mně ne. Nepodpořila mně ani jako grafika, ale na druhou stranu nic mého neviděla, předtím než to řekla. 🙂 Já jsem měl jí rád i tak. To že máme někoho rádi neznamená, že by on musel mít rád nás ale to, že víme jaký je. Na konci školní docházky jsem jí vytvořil DVDčko se svou grafikou. Nepředal jsem jí to ani osobně. Jen jsem to dal díky jiné učitelce do jejího kabinetu se vzkazem. Nikdy jsem její reakci nezjistil. Mohlo jí to změnit celý pohled na mně ale i kdyby, tak o tom nevím. Paní učitelka nám ukazovala i jiné mandalám podobné věci, ale to nechám na příště. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.