Šrí Dhjánjógídží, Šrí Ánandí Má, Šrí Dilípdží


(zdroj fotografie)

.
Šrí Dhjánjógí Madhusúdandásdží (1878 – 1994) byl veliký světec a meditační mistr, moudrý, laskavý a skromný člověk s nepopsatelnou duchovní silou. Lidé vcházeli do hluboké meditace, i jen když se k němu přiblížili.
.
Dhjánjógídžího nastávající mamince se zdál sen, v němž jí pán Krišna řekl, že se narodí vzácná bytost, která chce pomáhat lidem na duchovní cestě. Když bylo Dhjánjógídžímu pět let, viděli ho příbuzní o samotě tiše meditovat. V jedenácti letech se v noci poklonil spícím rodičům a odešel do Váránasí ke svatým mužům a řídil se instrukcemi, jež mu dali pro duchovní praxi. Někdo ho rozpoznal a rodiče ho přivedli domů. Ve třinácti letech se vydal jako sádhu na pouť Indií definitivně. Jeho duchovní otázky byly „Kdo jsem?“ a „Co je smrt“? Při svém putování se setkával se světci, žijícími v ústraní úplně mimo svět lidí a učil se od nich vše, co znali. Třicet let se věnoval odříkání a intenzivní duchovní praxi. V oblasti hory Ábú poznal svého milovaného gurua Šrí Jógírádže Paramešvardasdžího, který mu předal Šaktipátu a požehnal mu se slovy, že se stane velkým světcem a pomůže mnoha duším na cestě k sebeuvědomění.
Šrí Dhjánjógídží začal, jako první v tisícileté linii učitelů, předávat instrukce kundaliní-mahájógy a vzácnou iniciaci Šaktipáta veřejně. Přijímal laskavě každého. A organizoval meditační programy po celé Indii.
Vykonal také velkou humanitární práci. Poskytoval podporu tisícům lidí i zvířat, postižených povodněmi a hladomorem. Ánandí Má a Dilípdží v jeho duchovních i charitativních projektech pokračují.
Dhjánjógídží myslel také na všechny lidi na Západě. Podle vize od Pána Rámy. V Americe a Evropě žijí žáci jeho a Ánandí Má.
.
 

(zdroj fotografie hledám..:)

Šrí Ánandí Má (*11. října 1958) 

Šrí Ánandí Má se dostala ke Šrí Dhjánjógídžímu ve čtrnácti letech, protože upadala do stavů hlubokého samádhi a nikdo ji nedokázal dostat zpět. Kdyby Má nechali o samotě, je možné, že by se k vědomí těla a světa nevrátila, protože by je nepotřebovala, protože je to tak čistá duše, že na svět jako by nepatří. Dhjánjógídží musel vynalézt speciální techniky, aby zde Má zůstala a její laskavá síla mohla pomáhat lidem. Dhjánjógídží řekl, že Ánandí Má je ta, na kterou čeká. Ánandí Má je Dhjánjógídžího duchovní dědičkou.
.
O Má z knihy Linda Johnsenová: Dcery Bohyně (vydavatelství Votobia, 1997) :
.
.Jeden z velice silných pocitů, který měla již v raném dětství, byl ten, že se jí zdálo, že je jako pták, který si letí sem a tam a není k ničemu připoután. To byl velice silný pocit, který měla téměř neustále. Tento postoj ji držel stranou od ostatních běžných věcí. Většinu času byla ráda sama a v klidu.“
.

.Ánandí Má poprvé potkala svého Gurua, Dhjánjógí Madhusadandáse, když jí bylo čtrnáct let. Toto setkání se odehrálo za zcela neobvyklých okolností. Právě probíhal poslední desátý den slavností Navrátrí, při kterých se oslavuje Božská Matka, a jeden kněží, který byl rodinný známý, požádal Ánandí Má, aby opakovala nějaké mantry k Bohyni. Ánandí Má ve chvíli, kdy vyslovila první slova, vstoupila do tak hluboké meditace, že ji nikdo nemohl probudit. V jednu chvíli se její hlava náhle ocitla blízko jámy, kde šlehal rituální oheň, ale jí to nespálilo. Její otec, zděšen a znepokojen, spěchal k Dhjánjógímu v naději, že mu tento světec poradí, jak vrátit dívku ke smyslům. Dhjánjógí mu řekl: ´To je ta, na kterou čekám!´ a jemně ji přivedl zpět do bdělého vědomí. Dhjánjógí vysvětlil, že mladá Ánandí Má je vysoce vyvinutou duchovní bytostí a že pokud mu její rodiče dovolí, aby zůstala s ním, mohl by jí pomoci dostat její energie, které skrze ni proudí, pod kontrolu, aby mohla žít takovým životem, kdy by pracovala ve prospěch lidstva. Ánandí Má se po požehnání od rodičů okamžitě přestěhovala do jeho ášramu v Gudžarátu, kde po dobu tří let zůstala téměř neustále v hlubokých meditativních stavech. Meditační mistr, který pracoval po desetiletí na tom, jak pomoci ostatním zvednout jejich duchovní energii, se nyní potýkal s případem Ánandí Má, které pomáhal dostat se na zem do běžného světa, kde by mohla normálně fungovat. Vážil si její duchovní síly natolik, že ji pověřil, aby začala zasvěcovat žáky, i přesto, že jí bylo dosud pouhých patnáct let.“

• „Zeptala jsem se: ´Měla Ánandí Má jako dítě nějaké zdání o tom, že se stane duchovním učitelem?´

Neměla absolutně žádný sklon být v této roli, ale Dhjánjógí řekl: ´Plavidlo je připravené.´ Bylo mu řečeno mistry jeho linie, že právě ona bude pokračovatelem jeho práce. Nebylo to něco, co by se stalo na základě její vlastní vůle; byl to Dhjánjógí, který ji požádal, aby pokračovala v této práci.“

,Zajímalo mě, jaké to bylo být osobně cvičen věhlasným meditačním mistrem“ 

.„Když odešla z domova a šla k němu do ášramu, nejvíce ji oslovil způsob, jakým ji přivítal. Řekl jí: ´Kde jsi byla celé ty roky? Čekám na tebe!´ A potom jeho láska, jeho péče, jeho jednoduchost, jeho jemnost, kterou ji zahrnul, byla tak výjimečná a pronikavá, že nikdy předtím nic takového v životě nezažila. Když se podívala do jeho očí, bylo to jako nekonečný oceán. Cítila, že se v něm rozplyne.
.
.Vstupovala jste do vyšších stavů vědomí. Jaké to byly stavy? Každý říká, abych nepokládala takové otázky, protože tu nejsou žádná slova, která by tyto stavy bytí popsala. Ale když jste vstupovala do meditace, byla jste stále vědoma podobným způsobem, jakým jste vědoma nyní? Byla zde radost nebo to bylo za radostí? Co jste zakoušela?
.

Říká, že svou první zkušenost prožila doma. Rodiče měli doma sochu Božské Matky a ona zpívala nějaké mantry. Zcela náhle vyšlo ze sošky Matky velice zářivé oslňující světlo, jako kdyby právě vyšlo tisíce sluncí, a pak s Matkou naprosto splynula. Poté ztratila vědomí. Potom přišly chvíle, kdy si byla vědoma své zkušenosti, ale v podstatě to je nutné zakusit, nelze to popsat. Je to za slovy, protože to není z tohoto světa a není to z této úrovně vědomí. Tento stav je tak výjimečný, že se nikomu nechce z něho vycházet. Proto ji také musel Dhjánjógí dlouho přivádět nazpět do bdělého stavu. Duše nechce z tohoto stavu vyjít..

.Ánandí Má má drobnou postavu a klidné chování, což odporuje jejímu duchovnímu významu. Její tichá přítomnost v místnosti může být snadno přehlédnutelná do té doby, než se usměje a můžete vidět pronikavou hloubku duchovní zkušenosti v jejích velkých hnědých očích. Doprovází ji uvolněně vypadající Ind jménem Dilípdží …“
.
.
.
Šrí Dilípdží 

Šrí Dilípdží je též žákem Dhjánjógídžího již od dětství. Dhjánjógídží požádal Dilípdžího a Ánandí Má, aby se vzali a pokračovali v jeho práci společně. Dilípdží Má ve všem pomáhá, probouzel ji z hlubokých meditací, překládá její slova, vysvětluje obětavě na meditačních programech nauku.


..
Knihy od Dhjánjógídžího:
• Šrí Dhjánjógí Madhusúdandásdží Mahárádž: Světlo meditace (nakl. Dharma Gaia, 2002). Krásná kapitola Jóga dípika je i online zde .
• Šrí Dhjánjógí Madhusúdandásdží Mahárádž: Zlatá slova (přeložili Michal Strenk a Tomáš Zuda). V angličtině zde.
.
Knihy od Ánandí Má:
..
..
Videa s Ánandí Má, Dhjánjógídžím a Dilípdžím:
.
..
.
.
Prameny: zmíněné knihy, kalendáře dyc, dyc.czdyc.org
.
.
.
.
❤️ disciple

2 komentáře u „Šrí Dhjánjógídží, Šrí Ánandí Má, Šrí Dilípdží“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.