Šrí Pataňdžali, osmidílná stezka, jama a nijama, rádžajóga

Šrí Pataňdžali byl indický mudrc, který se narodil mezi lety 450 – 200 před naším letopočtem. Je autorem slavných Jogasúter. Pataňdžaliho příručka se stala standardním průvodcem meditační teorie i praxe po celé Indii.
.
Nejvíce proslavená je osmidílná stezka obsažená v Jógasútrách. Její jednotlivé části jsou:
.
• jama – správné jednání:
 – nenásilí – neubližování žádné bytosti skutkem, slovem ani myšlenkou (ahinsá),
– pravdivost, pravdomluvnost (satja),
– nezcizení a nepoškození majetku ostatních (astéja),
– mravnost, pohlavní zdrženlivost (brahmačarja),
– oproštěnost, nelpění na majetku (aparigraha)
• nijama – vývoj duchovních hodnot:
– čistota (šauča),
– soucit a spokojenost (santóša),
– duševní síla, zapálenost, koncentrace (tapas),
– studium posvátných spisů (svadhjája),
– oddanost meditačnímu ideálu (íšvara pranidháná)
• ásana – tělesné jógové pozice
• pránájáma – dechová cvičení
• pratjáhára – nelpění na objektech smyslů
• dháraná – soustředění
• dhjána – proud meditace
• samádhi – hluboké meditační pohroužení, sjednocení s božskou podstatou
.
Pataňdžali určuje druhy a vývoj samádhi:
– nejprve jsou to stavy soustředění spojené s velkou blažeností, čistým vědomím, a je v nich ještě přítomno myšlení
– později je to stav vědomí, v němž se rozplývá rozdíl mezi subjektem a objektem. Tento stav počíná soustředěním se a to pak ustupuje stavu dokonalé čistoty
– samádhi se dělí na samádhi se zárodkem – tj. samádhi které přejde, protože nás sanskáry (= pozůstatky minulých činů a navyklé tendence mysli) z něj zase vytáhnou, a samádhi bez zárodku – sanskárám už se nepodaří stav soustředění narušit, karma ustává a tato jasnost už navždy zůstane.
.
Pataňdžali také rozpráví o schopnostech, které mohou vzejít z pěstování jógy a přináší prospěch. Když člověk setrvává v nenásilí, mizí v jeho okolí nepřátelství. Pravdomluvnost vede k jasnovidnosti, nekradení k velkému pokoji, zdrženlivost vede k životnosti a čistotě, nelpění na majetku k moudrosti ohledně původu a povahy věcí, nelpění na objektech světa léčí neduhy světa, z čistoty pochází veselá mysl, ze spokojenosti štěstí, ze studia spojení duše s meditačním ideálem a z odevzdanosti meditačnímu ideálu stav samádhi. Dále mluví o různých siddhi.
Stále v každém oddílu připomíná čtenáři aby usiloval o rozpoznání rozdílu mezi prchavým světem změny a bezpečným útočištěm átmanu, abychom vstoupili do ničím nespoutaného stavu.
.
 .
Báječné knihy o Pataňdžaliho rádžajóze – v češtině – jsou:
.
– Svámí Vivékánanda: Rádžajóga díl I. a II. Druhý díl přeložil K. Weinfurter, rok 1925
– Dhjánjógí Madhusúdandásdží Maharádž: Světlo meditace, kapitola Jóga dípika (osvětlení jógy)
– Eduard Tomáš: Cestami sebepoznání (nakl. Avatar 1997) a Umění klidu mysli (nakl. Avatar 2004), v obou je o ní kapitola
.
Vyšla u nás také útlá knížečka Šrí Pataňdžali: Aforismy o józe (nakladatelství Unitaria, 1993).
.
.
Prameny: 
Dhjánjógí Madhusúdandásdží Maharádž: Světlo meditace, kapitola Jóga dípika 
Ian P.McGreal: Velké postavy východního myšlení (nakladatelství Prostor, 1998)
 .