Sen – vznášení

Překrásné jsou ty vznášecí. Třeba ten, když jsme jako větší děti spaly podruhé pod širákem, na louce.
.Vznášela jsem se nahoře, v modři nebe a sluneční záři, a slyšela jsem nádhernou hudbu. Ta hudba vším živě pronikala a ze všeho zněla, i ze mne. Vnímala jsem nesmírné, všude rozprostřené, všeobjímající Dobro. Byla jsem nevýslovně šťastná. Bylo tak krásné a svobodné být ve vzduchu, nemít tvar. … Viděla jsem po nějaké chvíli také louku dole a mé spící tělo, do kterého jsem se zase snášela dolů, blaženě. A… ležela jsem zase na zádech, srdcem a obličejem k obloze 🙂 Tu hudbu jsem pořád slyšela 🙂 Ale tentokrát už jen zevnitř, ze srdce 🙂 A bylo zajímavé, že nenastal v mysli žádný přechod, cítila jsem se stejně bděle před, při, i po procitnutí těla. Neumím to nijak popsat.
A slunce bylo ve stejné poloze, jako ve snu když jsem se vracela, tráva stejného odstínu a nebe stejně čisté, bez mráčku.
Byly jsme šťastné, že kamarádka ráno nemusela domů a těšily jsme se do lomu.
.
Světlo z toho zážitku zůstalo dlouho, něco pozitivního, tichého a povzbuzujícího. Napořád.
.
Spávání pod širákem bylo, spolu s lomem, z prázdnin vždy nejkrásnější. Kouzelné západy slunce, cikádky a cvrčci zpívali, po cestě, když se již šeřilo, do nás ve voňavém vzduchu narážely roztomilé malé můrky, dobrodružství spát venku pod oblohou – honem si vybrat místa nebo už nic neuvidíme, v kukuřici večer chodila zvířátka – srnka nebo divočák? Slyšeli jsme milé volání křepelek a koncerty žabek, ráno byly na všech stéblech kapičky rosy, mušky a barevní luční broučci… dívala jsem se, jak východ slunce oživí barvy a nejkrásnější modrou na obloze.
.
Další spaní venku jsem záměrně usínala opět na zádech a zdál se mi další vznášecí bdělý sen. V něm bylo zajímavé, že jsem byla nad tělem i v těle zároveň, obojí dohromady. Vědomí totiž není jen v těle a nebo mimo tělo, ono je všude a tělo a svět jsou jen v jeho poli. Byl tam též pocit tiché blaženosti a laskavosti.
 

2 komentáře u „Sen – vznášení“

  1. Už tak prostředí louka pod širákem je nádherné a tvůj sen. Jak krásně si s básnickým nádechem napsala „Vznášela jsem se nahoru, v modři nebe a sluneční záři, a slyšela jsem nádhernou hudbu.“. Ta představa štěstí, a dalších příjemných pocitů, kamarádů, lomu… i jako celek to je nádherná představa a dokonce si mně jí i inspirovala. „ráno jsem se šťastně dívala, jak slunce oživí barvy a hlavně nejkrásnější modrou na obloze.“ – snad příjde chvíle kdy to zkusím.
    Od teď si budu sny po ránu vybavovat, prostě až tak to je překrásné!❤️

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.