Vrba

Před kurzem jsem měla vždy půl hodiny volný čas, to bylo báječné. A tak jsem si našla místo, kde byl nejčistější vzduch a chodila tam meditovat. To místo bylo u nádherné staré vrby. Rostla ve veliké zahradě s vysokou trávou. Ten strom sám i vše kolem něj bylo tak úžasně živoucí. Když jsem tam přišla poprvé, veliká sojka a kavka spolu u stromu zobaly rohlík, co jim někdo nadrobil. Dva špačci objevili ve vrbě dutinu a měli ji jako hnízdo, vystýlali ji pečlivě trávou a lístečky a když zrovna nepracovali, šveholili nahoře ve větvích. Do toho šplhal po kůře sem a tam brhlíček a na vrcholku stromu seděla straka s hrdličkami. …Krásné splývavé větve vlály ve vánku. Vrba nás laskavě objímala v náručí. Meditovala jsem… vrba také… štěstí a mír a světlo prostupovaly zevnitř vším… všemi tvary, mnou, vrbou, plotem i ptáky… Měla jsem krásný pocit spojení, jednoty, který neumím popsat ani pojmenovat… Existuje pravý základ všech bytostí a věcí, tichoučký, dobrý a kladně prázdný, není tam osob a rozdílů mezi námi… ♥ .

4 komentáře u „Vrba“

  1. To místo, které jste si našli pro meditaci, muselo být super. Máte štěstí, že v blízkosti vás, takové místo je. Takové štěstí moc lidí zdřejmně nemá. 🙂 Ale vy si to zasloužíte. 🙂
    Muselo být krásné pozorovat si jen tak přírodu. A to že vám příroda dovolila s ní být a dívat se jak staví hnízdo. To bych já napsal až souzněním s ní. 🙂 Zvířátka vás přijala. To je pěkné.
    Ta živoucí fauna zní krásně. Něco takového jsem nepoznal ale zní to báječně. 🙂
    Jinak krásně popsaný konec. 🙂

  2. Nádherný příspěvek! Tvoje slova sama zní jako taková meditace 😉 Úplně živě jsem si ten obraz představila a možná i zažila to podobné, co ty.
    PS: předchozí komentář jsem si přečetla teď : ) – potom, co jsem napsala svůj a je zajímavé, že jsme napsaly skoro úplně to samé.

  3. Ach, to je překrásné! <3 Ty to umíš tak moc hezky popsat, že mi připadá, že jsem tam v tu chvíli byla s Tebou a cítila to samé, jako Ty. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.