Dobré skutky

137e456537_98547608_u

Drazí přátelé, známí i neznámí, překrásné duše! Pamatujete, jak na bývalém blogu, předchůdci tohoto webu, byla anketa „Kdo jste dnes udělali nějaký dobrý skutek, ať už malinký nebo velký, přidejte hlásek „? Nasbíralo se v ní 540 hlasů 🙂 Napadlo mě, že bychom mohli dobrý skutek napsat a poslat vždy sem do komentáře a byla by to nejen povzbuzující anketa, ale také príma inspirace 🙂 Komentář jde poslat popřípadě i úplně anonymně, beze jména i e-mailu. (Komentáře se na stránce zobrazují, až je v administraci schválím, mějte prosím strpení). Moc si Vás vážím a moc se těším ♥ Namaskáram

.

Tady jsem např. objevila vzkaz neznámému hrdinovi 🙂 1. 2. 2017 . To byla ta velká sněhová kalamita. :

20170202_083312

.

A deštník s tímto nápisem na oušku visel v restauraci 🙂 :

.20170208_085813

.

Ještě musím připojit krásný citát:

„První podmínkou (…) duchovních úspěchů je vždy dobrý charakter spojený s altruistickou službou a opravdovou snahou a touhou po štěstí všech bytostí.“

 – Eduard Tomáš, kniha Cestami sebepoznání (nakl. Avatar), str. 176

69 komentářů u „Dobré skutky“

  1. Tak nevím, poslední dobou přitahuji samé větší a úžasnější kousky z hmyzí říše, které jsem před tím nikdy na vlastní oči nespatřila. Včera jsem přijela z práce a na vratech visela za křídlo zavěšena hnědosmaragdová vážka, patrně zamotaná ve zbytku pavoučí sítě. Uviděla ji Martinka. Letěla pro papír a já pro židli. Vážku jsem musela odtrhnout nad křídly tak byla síť pevná a ona žila! Na dvorku na mokré dlažbě se probrala a začala vrtět levými křídly ale pravé dvě měla k sobě přilepena. Co s takovými jemnými křídly? Vzala jsem dva špendlíky a snažila se podélně křídla projet. Síť byla ale pevná. Zase. A nic. Umývala si hlavičku a kroutila s ní ze strany na stranu. Zkusila jsem potřetí a brnk … Křídla se rozprostřela a byla volná. Okamžitě chtěla odletět, ale začala koulet kotrmelce. Měla slepené své poslední nožky k sobě a tak neměla asi stabilitu. No, to jsme netušily co dělat neb nožky jsou pořádně tenoučké a asi bychom jí spíš ublížily. Zkoušela jsem to, ale nešlo to. A co udělala vážka? Snažila se a snažila a podařilo se jí vzlétnou na keříček před námi, Zaparkovala přesně, přímo tak, že jsme viděli, že mezi těmi tenoulinkými nožičkami s chuchvalcem pavučiny je milimetrová mezírka. Marťa letěla pro nůžky a udělala chirurgicky přesný střih a v tu chvíli kdy cvakly nůžky vážka okamžitě vyletěla, přeletěla nám nad hlavami a byla volná!!! A my jsme tleskaly, obdivně vykřikovaly a smály se. Nikdy jsem takhle zblízka neviděla vážku, abych dokonce viděla jak kývá hlavičkou. Byla krásná.

  2. Slyším kolegyňku v práci: Pojďte se podívat! Na podlaze stojí deseticentimetrový zelený koník jak si ho pamatuji z knížky Ferda mravenec. Jak ho dostat bez úhony ven? Říkám jí: Vezmu ho. Ale kolegyňka tvrdí, že kouše. Karton na podebrání či tvrdý papír nikde kolem není, tak co?! Naberu ho na nohu, to je nápad. Hodím před něho mou nožku a řeknu:Pojď miláčku! a k mému naprostému úžasu koník bez váhání vyleze na mou botasku a je transportován mými kroky ven před budovu. Jeho pochopení mě naprosto ohromilo

  3. Letos si náš dvorek vybraly ke svému bydlení sršně, bydlí přímo u vchodu a zlověstně bzučí. Mají respekt. A já je tahám tonoucí co chvíli z bečky plné vody. Jestli je to dobrý skutek nevím ale doufám, že ony dovedou udělat dobrý skutek a nepopíchají nás. Mám je prostě ráda.

  4. Maminka zachránila dvě kudlanky, co našli v práci v kanceláři 🙂

    Přítel si zase všiml, že na čelním skle auta sedí krásná zlatoočka a poslal mě ji odnést, než zapne stěrače. „Aby se nestala vražda“ 🙂

  5. Vynesly jsme se sestřičkou slimáka. Na takovou hromadu kompostu dál od zahrad a lidí. Tam by se mu mohlo líbit.

  6. Vynesla jsem starší paní tašky do vlaku. Díky takovým věcem je pro mě cestování moc milé 🙂

  7. Milý pan průvodčí pomohl nevidomému pánovi do vlaku a vystoupit a zavedl ho k podchodu, já podchodem k trolejbusu. Někteří nevidomí nechtějí a nepotřebují pomoci, ale zeptat je je vždy fajn, protože tento pán z toho měl velikou radost 🙂
    Pár dní předem jsem se zase ptala paní na vozíčku, jestli jsou chodníky dobré, jestli nepotřebuje někde pomoci. Také měla velkou radost a dala se se mnou do řeči.
    Ještě jsem pomohla do vlaku paní s těžkou taškou. Do těch starších vagónů se schůdky se nastupuje špatně.

  8. Ve vlaku spadla jednomu pánovi dvacetikoruna a nevěděl kam, vlezla jsem pod sedadlo a podala mu ji.

  9. Jako děti jsme s dědečkem v lese našli padlý kmen, na kterém byly namačkány stovky právě vyklíčených smrčků, menších než malíček 🙂 Všechny by se tam určitě nemohly dožít dospělosti a dědeček vymyslel, ať si každý jeden vezmeme a zasadíme. Můj je dnes větší, než náš dům 🙂 A pět nových, podobně zachráněných (zase z dlažby) už je zasazeno 🙂

  10. Otočila jsem čmeláčka, který se zasekl naznak ve spáře na silnici a odnesla ho na listu do parku.

    Schovala jsem si kelímek od Ugo a příště se zeptám, jestli by mi nedávali nápoj stále do toho mého.

    Budu chodit do bezobalového obchodu.

  11. 🙂 Viděla jsem mravenčího siláka, jak táhne slunečnicové semínko a ve spáře se mu zaseklo, tak jsem mu ho pomohla vytáhnout a kus cesty k mraveništi tlačit, bylo to milounké 😀

  12. Pán před supermarketem po mě chtěl dvacet korun. To jsem mu nedala, znám ho, chce je na alkohol každý den, ale nabídla jsem mu pomoc s jídlem, oblečením a dalšími rozumnými věcmi a že vím, kde berou na brigádu. To zatím zdvořile odmítal, ale děkoval, že si „mohl popovídat s někým normálním“.

  13. Potkala jsem žížalku, která se nemohla dostat přes okraj rozpálené silnice. Tak jsem ji vyzvedla a zahrabala do chladivé hlíny 🙂

    Na polní cestě jsem viděla odhozenou pet lahev, tak jsem ji vzala s sebou a zanesla do žlutého kontejneru. A igelitový sáček, poletující v parku.

  14. Třídím všechen odpad (plasty, papír, sklo, kovy, zářivky, …) a bio dávám na zahrádku na kompost. Je moc krásný pocit, vrátit zbytky zeleniny, ovoce, listí, zpět zemi, než je zahodit do koše. Takový pokorný, láskyplný, sjednocující s něčím velikým a dobrým.

  15. Z chodníku před zastávkou jsem zachránila páskovky, vylezly tam po dešti 🙂 Stihla jsem to předtím, než tam přišel dav lidí, ušlapali by je.

  16. Zachránila jsem včelku z bečky. Nabrala jsem ji spolu s trochou vody do nádobky a vylila opatrně na savou zahradnickou folii. Tam na sluníčku oschla a za chvilku odletěla 🙂
    Bečku jsem pak obrátila, nepotřebujeme ji, máme i jinou, zakrytou, do které teče voda ze střechy. Tam žádný hmyz nespadne 🙂

  17. Dnes jsem byla na návštěvě v nemocnici, na LDN, a když jsem šla po chodbě, slyšela jsem z pokoje nějakého pána jen tak říkat do vzduchu, že se nemůže dovolat sestřičky (sestřičky převlékaly postele v pokoji na opačném konci chodby) a že by prosil zvednout pod hlavou. Tak jsem vešla, představila se, že jsem ho slyšela, že sice nejsem sestřička, ale návštěva, na všechno se optala a zvedla mu tu postel pod hlavou. Byl hrozně rád, pořád děkoval 🙂
    Pak jsem pro jistotu šla říct sestřičkám, že jsem tam byla a jestli jsem to mohla udělat, jestli neměl pán třeba ležet na rovném. Mohla a děkovaly.

  18. Do autobusu nastoupil starší pár s velice těžkými taškami. Při vystupování se udělalo trošku místo, tak jsem jim mohla nabídnout pomoc a tašky jsem jim snesla ven a donesla na vlakové nádraží. Paní mi řekla: „MOC DĚKUJEME, TO SE NÁM JEŠTĚ NIKDY NESTALO!“ – tak to bylo takové zároveň milounké a zároveň smutné a zároveň vtipně pokořující 😀 Těm lidem bylo asi 70 a nikdy jim nikdo nepomohl s taškami?
    Dobrých skutků není nikdy dost! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.