Drazí přátelé, známí i neznámí, překrásné duše! Pamatujete, jak na bývalém blogu, předchůdci tohoto webu, byla anketa „Kdo jste dnes udělali nějaký dobrý skutek, ať už malinký nebo velký, přidejte hlásek ♥„? Nasbíralo se v ní 540 hlasů 🙂 Napadlo mě, že bychom mohli dobrý skutek napsat a poslat vždy sem do komentáře a byla by to nejen povzbuzující anketa, ale také príma inspirace 🙂 Komentář jde poslat popřípadě i úplně anonymně, beze jména i e-mailu. (Komentáře se na stránce zobrazují, až je v administraci schválím, mějte prosím strpení). Moc si Vás vážím a moc se těším ♥ Namaskáram
.
Tady jsem např. objevila vzkaz neznámému hrdinovi 🙂 1. 2. 2017 . To byla ta velká sněhová kalamita. :
.
A deštník s tímto nápisem na oušku visel v restauraci 🙂 :
.
.
A existuje spousta báječných dobročinných organizací:
.
Ještě musím připojit krásný citát:
„První podmínkou (…) duchovních úspěchů je vždy dobrý charakter spojený s altruistickou službou a opravdovou snahou a touhou po štěstí všech bytostí.“
– Eduard Tomáš, kniha Cestami sebepoznání (nakl. Avatar), str. 176
Našla jsem na chodníku mobilní telefon a podařilo se mi ho vrátit majitelce. Předtím zase peněženku, která vypadla teenagerovi vystupujícímu z vlaku z kapsy.
Zanesla jsem troje boty a tašku do kontejneru pro charitu.
Našla jsem chlapci v autobusu jeho zakutálenou dvacetikorunu.
V parku jsem opatrně oklepala malou borovičku, která byla ohnutá pod zledovatělým sněhem, aby se nezlomila.
Ve zdravé výživě chybělo slečně, platící přede mnou, 30 Kč, tak jsem jí je nabídla, dala 🙂
Zachránila jsem z chodníku malého roztomilého pavoučka, odnesla na keř.
Poslala jsem peníze Lékařům bez hranic a útulku pro hospodářská zvířata.
Moc děkuji andělské paní prodavačce z papírnictví, andělské paní z České spořitelny a všem z Albertu.
Ztratila – zapomněla jsem si v nákupním košíku v papírnictví doklady & část peněz a za chvilku jsem je měla zpět u sebe.
Pomohla jsem třem paním s těžkými kufry do vlaku, měly radost 🙂
Tak nevím, poslední dobou přitahuji samé větší a úžasnější kousky z hmyzí říše, které jsem před tím nikdy na vlastní oči nespatřila. Včera jsem přijela z práce a na vratech visela za křídlo zavěšena hnědosmaragdová vážka, patrně zamotaná ve zbytku pavoučí sítě. Uviděla ji Martinka. Letěla pro papír a já pro židli. Vážku jsem musela odtrhnout nad křídly tak byla síť pevná a ona žila! Na dvorku na mokré dlažbě se probrala a začala vrtět levými křídly ale pravé dvě měla k sobě přilepena. Co s takovými jemnými křídly? Vzala jsem dva špendlíky a snažila se podélně křídla projet. Síť byla ale pevná. Zase. A nic. Umývala si hlavičku a kroutila s ní ze strany na stranu. Zkusila jsem potřetí a brnk … Křídla se rozprostřela a byla volná. Okamžitě chtěla odletět, ale začala koulet kotrmelce. Měla slepené své poslední nožky k sobě a tak neměla asi stabilitu. No, to jsme netušily co dělat neb nožky jsou pořádně tenoučké a asi bychom jí spíš ublížily. Zkoušela jsem to, ale nešlo to. A co udělala vážka? Snažila se a snažila a podařilo se jí vzlétnou na keříček před námi, Zaparkovala přesně, přímo tak, že jsme viděli, že mezi těmi tenoulinkými nožičkami s chuchvalcem pavučiny je milimetrová mezírka. Marťa letěla pro nůžky a udělala chirurgicky přesný střih a v tu chvíli kdy cvakly nůžky vážka okamžitě vyletěla, přeletěla nám nad hlavami a byla volná!!! A my jsme tleskaly, obdivně vykřikovaly a smály se. Nikdy jsem takhle zblízka neviděla vážku, abych dokonce viděla jak kývá hlavičkou. Byla krásná.
Slyším kolegyňku v práci: Pojďte se podívat! Na podlaze stojí deseticentimetrový zelený koník jak si ho pamatuji z knížky Ferda mravenec. Jak ho dostat bez úhony ven? Říkám jí: Vezmu ho. Ale kolegyňka tvrdí, že kouše. Karton na podebrání či tvrdý papír nikde kolem není, tak co?! Naberu ho na nohu, to je nápad. Hodím před něho mou nožku a řeknu:Pojď miláčku! a k mému naprostému úžasu koník bez váhání vyleze na mou botasku a je transportován mými kroky ven před budovu. Jeho pochopení mě naprosto ohromilo
Letos si náš dvorek vybraly ke svému bydlení sršně, bydlí přímo u vchodu a zlověstně bzučí. Mají respekt. A já je tahám tonoucí co chvíli z bečky plné vody. Jestli je to dobrý skutek nevím ale doufám, že ony dovedou udělat dobrý skutek a nepopíchají nás. Mám je prostě ráda.
Maminka zachránila dvě kudlanky, co našli v práci v kanceláři 🙂
Přítel si zase všiml, že na čelním skle auta sedí krásná zlatoočka a poslal mě ji odnést, než zapne stěrače. „Aby se nestala vražda“ 🙂
Vynesly jsme se sestřičkou slimáka. Na takovou hromadu kompostu dál od zahrad a lidí. Tam by se mu mohlo líbit.