Bede Griffiths: Sňatek mezi Východem a Západem

zdroj fotografie

Autor: Bede Griffiths (Svámí Dajánanda – Blaženost soucitu)

*17. 12. 1906, Spojené království, † 13. 5. 1993, Tamilnádu, Indie

.

Kniha:

 

(1997)

  • Anotace:

Anglický benediktín Bede Griffiths přijel do Indie v roce 1955. Prošel několika ášramy. Od roku 1968 se účastnil průkopnického pokusu založit v Indii křesťanskou komunitu, která by se přizpůsobila hinduistickému způsobu života a myšlení, která by se řídila zvyklostmi hinduistického ášramu a byla centrem, kde se lidé různých náboženství mohou setkávat a společně růst k oné jednotě v Pravdě, která je cílem každého náboženství.

Bede Griffiths řekl, když odjížděl do Indie:

„Jdu objevit druhou polovinu mé duše.“

.

  • Několik citací:

– Moc se mi líbí hlavně krásné promluvy o védántě:

„Po léta jsem studoval védántu a začínal jsem si uvědomovat její význam pro církev a svět.“ (str. 7)

„Moudrost upanišad je nevyčerpatelná.“ (str. 64)

„Zjistil jsem, že to, co bylo v Evropě inspirovanou intuicí několika básníků, bylo v Indii po bezpočet století obecnou vírou. Síla, která prostupuje vesmír i lidskou mysl, byla s podivuhodným porozuměním zjevena ve védách stovky let před narozením Krista.“ (str. 48)

„Veškerá orientální doktrína vzniká z prožitku Boha nebo Nejvyšší skutečnosti. V hinduismu je Brahma jméno, kterým se tato Skutečnost, vnímaná jako zdroj všeho, jako základ, na němž vše stojí, jak cíl, k němuž vše směřuje, označuje. Je to Jediné, Věčné, Nekonečné, Transcendentní“ … (str. 28)

„V orientální tradici je však Bůh – nebo Absolutno, či ať už je označován jakkoli – ve veškerém tvorstvu imanentní. Svět neexistuje odděleně od Boha, nýbrž v Bohu, který přebývá v srdci každého stvoření.“ (str. 17)

„Světu všednodenní zkušenosti je přisuzována realita jen zdánlivá a ve výsledném stavu ‚poznání‘ (paravidjá) mizí všechny rozdíly a zůstává jediná absolutní skutečnost.“ (str. 17)

„Skutečnost je prožívána jako jediné nekonečné, věčné bytí současně imanentní i transcendentní, všeprostupující a všeobjímající.“ (str. 84)

„Hinduismus vždy zastával názor, že „bohové“ jsou jen jména a formy tohoto jediného Bytí, které jméno ani tvar nemá.“ (str. 17)

(Kniha obsahuje také mnoho citací z upanišad, na stranách 65, 72, 73, 78, 82, 87, 94 atd.)

a další myšlenky a prožitky:

– o lidech v Indii:

„Neočarovala mě krása přírody, ale krása lidské přirozenosti, o níž Blake prohlásil, že je ‚lidskou formou Božství‘. Totéž jsem pocítil při příchodu do Bombaje. Více než chudoba a bída tamního lidu mne zasáhla jeho ryzí krása a vitalita. Všude se hemžilo množství lidí, pobíhaly tu děti téměř nahé, ženy v sárí, muži v turbanech; všude bylo vidět krásu lidského stvoření. Ať už tito lidé seděli, stáli nebo chodili, byl každý jejich pohyb plný půvabu a já jsem cítil, že jsem se ocitl v bezprostřední blízkosti skryté síly.“ (str. 8)

„Při pohledu na výjevy  na nádražním nástupišti mne často napadalo, že se toto nástupiště podobá květinové zahradě: tu a tam posedávají v hloučcích ženy v sárí jasných barev, kolem pobíhají děti s pohyby a gesty plnými spontánní radosti. Po všech těch letech strávených v Indii to zůstává mým nejhlubším dojmem. V Indii je dost chudoby a bídy, ale především na vesnicích a mezi těmi nejchudšími bují život a radost.“ (str. 9)

– o tváři Šivovy sochy:

… “ je ponořena do hluboké kontemplace. Je v ní absolutní mír, nekonečně vzdálený a zároveň nekonečně blízký, slavnostní, laskavý, vznešený a majestátní. Zde je z kamene vytesán skutečný duch Indie a Východu.“ (str. 10)

– meditace:

Když mysl při meditaci sahá za představy a koncepty, mimo rozum a vůli až k nejhlubší Podstatě vědomí, prožívá sebe samu v nadčasové a nadprostorové jednotě Bytí. … Taková je a v Indii odedávna byla zkušenost mnohých proroků upanišad a nesčetných svatých mužů.“  (str. 28)

– vesmír:

„Pomalu se tedy vracíme k poznání, jež bylo v dávném světě univerzální, a sice že nic takového jako hmota oddělená od mysli nebo vědomí neexistuje.“ (str. 55)

– křesťanské:

„vidí, jak tento Bůh sestupuje na zem, zjevuje se prostřednictvím andělů, mluví ústy proroků a nakonec se ‚vtěluje‘ – slovo se stalo tělem“… (str. 18)

– ekumenické:

„V každém náboženství se božská skutečnost projevuje různými znameními a symboly a my musíme být s to ji rozeznat. Všechny něčím přispívají k lidskému porozumění a naplnění“ (str. 35)

„Na náboženské potřeby dneška proto může dát odpověď jen ekumenické hnutí, v němž se každé náboženství naučí objevovat, přijímat a oceňovat pravdu náboženství ostatních.“

.

Omlouvám se, že tentokrát nepíši nějaké dlouhé vlastní povídání, jen bych tuto knihu od vzácného člověka chtěla doporučit.

Objevila jsem v ní s radostí mnoho krásných odstavců, které jsem si, abych se přiznala, zatrhávala, abych je později zase našla 🙂 .. Z části vznikl tento článek.

Druhá polovina knihy pro mě nebyla příliš čtivá, ale každý člověk má jiný styl, třeba ji někdo zase ocení.

 

.4. 2. 2019: Kniha k sehnání zde

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.