Lin-ti – sny

Spánek pohltil tělo. Ocitl jsem se v mumraji zenových mnichů, na první pohled odhodlaných stoprocentně pro svou věc. „Co si přejete?“ oni na mě.
„Chci mluvit s Lin-tim!“ já na to.
„Můžete to zkusit, ale spíš na to zapomeňte, náš mistr nemluví ani se svými žáky!“
V tom přišel Lin-ti a upřel na mě svůj zrak:“Co si přejete?“
Lin-ti byl rázný a přesto tak nějak sametově pokorný. Vypadal jako na tom obrázku na knize „Zenové učení mistra Lin-tiho“, snad o něco mladší. Jednu věc ten obrázek nevystihuje, a to propastně hluboké zářící hnědé oči. Druhý rozdíl byl, že vlasy i vousy měl hladce oholeny.
„Chci vás vidět!“ odpověděl jsem, dívaje se do těch hlubokých očí.
A bylo to tu… Plnost poznání… Nelze popsat… Tak takhle ten Lin-ti vypadal.
.
Po chvíli další sen:
Procházím se po ulici s holí v ruce. Ptám se kolemjdoucích: „Kde je Lin-ti?“ A ti dobří lidé trpělivě vysvětlují: „Vždyť máte jeho hůl! Tak kde ho chcete hledat?“
.
V posledním snu jsem se snažil nalézt Lin-tiho dharmu v knihách, tam jsem ji ale nikde nenalezl
.
Zenový koan: „Máš-li hůl, dám ti ji“ 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.