Púndža II. (sen)

Při usínání jsem se postupně oprošťoval od všeho a nakonec od samotného oprošťování a spočinul v hlubokém samádhi. Nepopsatelná blaženost zachvívala každým pórem těla, nakolik se tělo dalo vnímat. Usnul jsem. Blízko mě byl přátelský úsměv Púndžadžího: „Oprostil jsem tě od všeho, teď jsi Jediným Vědomím.“

Sem to můžu napsat, nikdo neví, že jsem to já.

Buď pozdraven Papádží!

A buď také pozdraven můj guru, bez něhož bych se nevymanil z pavučin sansáry!

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.