Návštěva u Míly

Nejdůležitějším bodem učení Míly Tomášové je vnitřní prožitek, slovy nepostižitelný, neboť ta jsou k tomuto účelu příliš neohrabaná. Proto, ačkoliv se slovní učení probuzených může zdánlivě lišit, setkává se souhlasně v jediném bodě bez prostoru a času v srdci.
O tom vypráví sen mého kamaráda:
Moje kroky mne radostně vedly pěšinkou, zasazenou do pohádkové krajiny. Kamarádka z mládí se usmála, a poradila směr – běž tamtudy, a potkáš Mílu, právě támhle, kousek odtud. A tak jsem kráčel, klidně a bezstarostně, v očekávání krásného setkání. Přišel jsem k pohádkovému domečku, a se samozřejmostí vzal klíč z pod nějakého kamene, odemkl a vstoupil. Uvnitř, na pohovce, možná posteli, a možná obojí, zkřížil jsem nohy, a mé vědomí se sjednotilo s vědomím Míly, až mě udivilo, jak jsme si blízcí. A tak jsme mlčeli, a mlčeli, a mlčeli… , a tuto blízkost, beze slov a myšlenek, jsem zažil vlastně jen zřídka s kým, hlavně mým guruem a jedním blízkým člověkem. A to je velká škoda, že víc lidí si neuvědomuje plněji svůj prazáklad. Ten prazáklad je Krišna, Ráma, Buddha, Ježíš, Átman, Nadjá. Tak je to.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.